Prý, že titulek nesmí být prázdný

23. června 2013 v 0:08 | Hanka |  La vie devant nous
Jak začít, a co je vlastně začátek?
Něco co Vás buď totálně odzbrojí, nebo naopak zanechá chladným?
Mě něco před rokem absolutně ohromilo a protože jsem prostě pořád stejně naivní, zvykla jsem si na to.


Popravdě, kdy jsem si na něco zvykla a vydrželo to? Nepamatuju se.
A teď, když prostě máte v sobě něco, co potřebuje ven, není tu nikdo kdo by si to poslechnul. Bohužel v našem případě zvednout telefon nestačí.

Ne, vlastně je. Je tu aspoň můj blog. Děkuju ti.
 

A píšeš tam i o mě?

7. října 2012 v 0:14 | Hanka |  La vie devant nous
A já jsem řekla ne. Nepíšu. Takže proč zrovna teď? Já nevím, možná proto abys pochopil, že minulost je minulost, budoucnoust je před námi a aby až mi zase řekneš: čtu si blog!, tak abych věděla, že budeš číst tohle a né ty předtím, protože dost věcí z toho už neplatí a ty to víš. Zavřu oči a vidím ten okamžik, vstala jsem ze židle, sjela tě očima a podala ti ruku (ten stisk!), a řekla si: hmm, tak to asi nee :D. Zavřu oči a vidím ten okamžik, kdy jsi přišel, sedl si vedle mě a já si řekla: hmm, tak tohle jo!. Boty, vůně, co chci to dostanu, řekla jsem si. Tady se někdo rozhod mi zaspamovat fesjbuk? :P napsala jsem a doufala, že se něco stane. Tak co berou? čtvrtýho května poprvý zazvonil a já věřim tomu, že to na tom stole napsaný máš. On napise, uvidis - říkala jsem si. A napsal. Napsal a zamiloval. První kafe, první bazen, první pizza. Jak málo stačilo a byl si můj. Jenom můj. Mám pocit, že se známe roky, přitom je to chvilka ve srovnání s tím, co nás čeká, nemyslíš? Věřím tomu, že přes všechny ty slova, slzy, mě miluješ a dokážeme spolu nemožný. Představa, že na mým mobilu se neobjeví tvá fotka a nezazní při tom riri (která je navždy tou naší!)?, představa, že neuslyším íhahá a vilma mi nerozkouše kalhoty?, představa, že moje rty se nedotknou těch tvých?.. nikdy.
Jsi moje závislost. Když skočíš já taky, pamatuješ?

ooooo what the hell

7. března 2012 v 22:54 | Hanka |  Novinky
Nebudu tu po stopádesátýmilontýosmí psát, že jakmile se na něco těšíte, nevyjde to! Těšila jsem se na lyžovačku - nevyšla. Místo toho jsem strávila dvě a půl hodiny s Julií a Julií (což je fakt skvělá buk, kde Juli nekompromisně stojí u sporáku, vaří Jak zvládnout umění francouzské kuchyně, miluje Erica, nesnáší aspik a přeje si mít lepší kuchyni) v čekárně. S plantární fasciitidou a s dvanácti afty jsem zůstala doma. Hm, občas neni den. A když už si u zrcadla řikáte, ne tahle bolest už nemůže bejt horší, může. Roním slzy a proklínám vitamin B.

První ex potkání, kdy bude? Bude to trapný co si řeknem, po čtvrt roce? X milion příležitostí kdy jsem se cítila dobře, měla nejkrásnější vlasy a usmev v okolí a řikala si: at je to teď, tak nebylo. Bylo to dnes, já byla celá fialová, celá opuchlá, celá rozcuchaná a jestli v přirozenosti je krása, on se do mého "čau!" opět zamiluje. Pochybujete? No já taky. Budem holt obědově naivní a čekající na to, že co se má stát se stane.

Jsem hloupá? Možná, ale žijem jenom jednou. A tak mi prosím někdo naprogramujte bakalářku v Matlabu. Díky, zavěs!
 


A zbylo mi jen růžový tričko

1. února 2012 v 21:55 | Hanka |  Novinky
Udeřila arktická zima! Jupí. Jo trošku moc, ale tak to má bejt. Napadnout 5cm sněhu jsem happy do nebeských výšin. Jsem běžkoidně unavená, skvošově zničená, aftovně vycuclá, nostalgicky smutná protože jo pořád! A bojím se prvního okamžiku setkání. Přijde mi to jako věčnost a přitom jako včera, vzpomínky vidím když zavřu oči. A zavírám je často.
Nicméně, ggéčkuju, founuju a lidi mě maj na telefonu rádi. Cheché.

víš co znamená to: nvm?
nevim
tyjo to fakt nikdo neví..
:D


Lávka se mi pomalu staví, mrznou mi nohy a hrajou mi Coldplay. Za chvíli je sex ve městě, tak hurá na gauč. Stando, spokojenej? :)

Takový jsem ho zažila, měnila bych?

31. prosince 2011 v 2:40 | Hanka
2011 - checked! jak jinak :D
Už teď vím, že až si to za pár měsíců budu číst, budu se smát, budu brečet, budu ale ráda za to, že si to píšu. Protože taková jsem já! :)

Bez povšimnutí

29. prosince 2011 v 0:38 | Hanka
Myslím, že jsem byla stvořená k tomu, abych byla taková jaká jsem. Akční, přátelská, náladová, pracovitá, protože tyhle vlastnosti mě pomáhají dostat se ze situací kdy ste uplně na dně a nevíte co dál. Jo dobře přeháním, rozchod Vás nedostane na uplný dno, aspoň ten náš ne, ale stejnak. Abych skákala do vzduchu, měla v puse frkačku a hulákala na lesy jak moc jsem šťastná - v tomhle stádiu ještě nejsem. Když už jsem si myslela, že mám v hlavě "jiné starosti" tak mě rajče vyvedlo z omylu. Bez povšimnutí? Ani nevíš jak mě tohle bolí. Přeju Ti ať tvůj rok 2012 je takovej jakej chceš, ale snaž se těm co přijdou po mě tolik neublížit ;) Protože to je to, co bychom si skutečně nepřály!

O dárku vánočním

27. prosince 2011 v 22:06 | Hanka |  Novinky
Vánoce 2011 - checked!
Stihla jsem vesměs všechno. A kdyby napadl sníh, ke štěstí by mi chybělo jenom tlačítko "přehrát celý krásný večer znovu a znovu a znovu" a bylo by mi hej.
Klidné Vánoce, kde nechyběly pohádky, vánoční bruslení s Majklím, ponocování, menší stresy že se nic nestihne, výbornej kapr a epes salát, vánoční smsky, prostě najs.
Pětadvacátej prosinec, aneb večer kdy sem nejela na zvlášku ale šla s ním a .. vánoční dárek, kterej nemá konkurenci, nemá nemá a nebude mít. Dvě slova, která nevymažu z mýho polodotykovýho hezky dlouho, protože budu bojovat, trojuhelník netrojuhelník, risk je zisk a já sem odvážná. Byla jsem, a budu!
Šestadvacátej s kapesníkem pod lampou, tahle noc končííí a ty víš! tu pětici miluju<3


Teď jenom někde sehnat to tlačítko..

Oni

6. prosince 2011 v 23:38 | Hanka |  La vie devant nous
Líbí se mi vidina toho, že letos po několika letech stihnu úklid, cukroví, školu, přátele. Základem je plán. A ten já mám. Kdo jinej by byl v plánování lepčí, než ten co má novej diář už od září, no né? :D no jo! Těšíte se na svůj novej diář? Těším se na vánoční kino a vánoční večeře a vánoční zoo a vánoční smsky a vánoční mmsky a vánoční zumbu a vánoční všechno! Protože já vím, že ONI mě z toho dostanou, ONI vydrží moje nálady, ONI vydrží moje strasti, moje slzy, moje stesky, protože bez NICH bych byla nic!


Že prý truchlit se má maximálně třetinu délky vztahu

6. prosince 2011 v 0:28 | Hanka |  Kouzelná truhla
When she was just a girl..

V tom případě už truchlím moc. Protože za tu dobu co jsem tu nebyla, jsem se bohužel z naivní holčičky nezměnila. A asi pořád si myslím, že to budu právě já, ke který se vrátí. Že jsem to právě já, která mu chybí. Právě já, právě já. A proto se mi k sakru pořád neptejte jak se mám a jak to zvládám. Jsem totiž slušně vychovaná a odpovím že: dobře, zvládám to.

Jenže blbě a nezvládám to! Chci zrušit pondělní obědy, úterní kafe, středeční trojku na kts, čtvrteční parky, páteční loučení, sobotní chybění, nedělní návraty. Potřebuju letenku někam daleko, protože jinak..

.. she expected the world.

Comeback? Možná jo, možná mi to prostě chybí

3. prosince 2011 v 23:41 | Hanka |  Novinky
Kdybyste po mě chtěli slyšet to, co se od posledního článku stalo, nevím jestli by mi stačil jeden malinkatej blogovej editor. Od 3.března 2010 se toho stalo hodně. Jsem jiná? V uších mi sice zní pořád mý oblíbení oasis, pořád nestýčkuju, pořád fesjbukuju, pořád ty svoje spešl kolonky miluju! Když si pročítám svý články, je mi do breku a do smíchu zároveň. Tak v čem jsem jiná? Možná rozumnější, zkušenější, smutnější a veselejší, možná plná věcí, co chci říct.

Tak proč prostě nezačít znovu, znovu teď a tady. Co vy na to?

Ptát se proč, je v našem případě zbytečný.

3. března 2010 v 0:20 | Hanka |  La vie devant nous
Viděla jsem se v tom zrcadle, jakoby to bylo včera. Nervozně jsem koukala na ty osamocený hodiny ve studovně a v hlavě sem měla všechno, jen né fyziku. Doufala jsem, že jsem dokonale oblečená, a že to bude fajn. A taky že bylo. Ale pak sem otevřela oči a viděla současnost. Moje chyba, tvoje chyba? Kdo ví. I legrace zabolí. Zabolí to, jako když si chcete mokrýma rucema učesat suchý vlasy. Přesně tak to tahá. A já mám den ode dne větší pocit, že už je pro nás dva prostě pozdě. Rada na závěr? Až někoho budete chtít a bude to vypadat nadějně, a vy potkáte jednoho lepšího a všechny své touhy, záměry a vysněné představy jaký to bude až to bude, přesunete na něj.. zůstaňte radši u toho prvního. Lepšího dostane jedna z vašich nej, první ztratí zájem a vy ste tam, kde ste byli a úplně sami.

Už to chtělo změnu

16. června 2007 v 21:07 | Hanka |  Kouzelná truhla
Tak tady je. :))

Čobík

2. prosince 2006 v 0:43 | Hanka |  Crazy´s
No to nemělo chybu, tadle kalbičkaaaa:D... a víc podrobností zíítra, dneska faskt néé:D
asi vám dojde proč:DDD

Btw

1. prosince 2006 v 18:27 | Hanka |  La vie devant nous
Jinak teda,.. smutná jsem pořád, ale už né tolik:))

A je to tu!!

1. prosince 2006 v 18:25 | Hanka |  Novinky
Teda né úplně, ale skoro. 24 dní a je to tu, normálně. Vánoce. Jako já nevim jak vy, ale já nestíhám. Dárky teda už nějaký mám, zrovna dneska jsem koupila babče pěknou knížku, ale ten kterej sem začala dělat asi v září, nějak nestíhám dodělat. No supr. Za 6 dní je Mikuláš, taky bomba, ale doslova bomba. Malý "parchanti" zas budou házet petardy a já budu šílet. Jinak teda k tomu Mikuláši, Adventní kalendář už mám *85*, teď sem si vyndala první čokoládu:D..No a jak jste na to s Vánocema vy, připravený, nepřipravený, těšíte se, netěšíte???:D

Smutná

26. listopadu 2006 v 15:54 | Hanka |  La vie devant nous
..jsem byla, jsem a zřejmě dlouho budu...

Vědět?

26. listopadu 2006 v 14:19 | Hanka |  Novinky
nebo nevědět?
..co je lepší???:(

Dvacátýčtvrtý listopad

24. listopadu 2006 v 14:59 | Hanka |  Novinky
Řekli byste v celku obyčejný den. Pro někoho den úspěchu, rozchodu, maturitního plesu, písemky z chemie či výhry v loterii. Pro mě den vskutku "dokonalý". Jediným pozitivem bylo to, že jsem si ráno mohla přispat. Ale co jsem za takovou maličkost musela "zaplatit"? Od rána mi bylo dost špatně, ve škole první hodina-fyzika a spravedlnost nadevše. Hodina češtiny. Zkoušení u tabule, ze kterého by každý na mém místě vyvázl tak s 3. Když jde o mě, učitel se rozhoduje mezi 4 a 5. A ještě to zakončí slovy: Tvá námitka na reklamaci známky se zamítá, Hanino!!.. Skvělé ne? Pak přestávka, ve které se neřeší nic jiného než maturitní ples. Mrzí mě, že to musím napsat, ale už teď se na náš maturák moc netěším. Dále hodina francouzštiny, kde Honza řekl větu, za kterou jsem ho chtěla zabít. Poté návrat do třídy a zjištění, že "ten debil z áčka" nám opět počmáral lavici. Pak oběd, který se nedal jíst, cesta oblíbeným MHD, kde důchodci až moc hlasitě debatovali. Příjezd domů a v mých očích se objevily jiskry aspoň malého štěstí, když jsem uviděla krabici s mojí čepičkou, kterou jsem si objednala. Ha ha, příště nebudu tak naivní, je uplne jiná než měla bejt a zřejmě jí budu vracet.
Takže: TOHLE VŠECHNO UŽ NIKDY VÍC, PROSÍM:(((

Doslova noční můra

23. listopadu 2006 v 16:16 | Hanka |  Novinky
Ano, není nic lepšího, než když se Vám celou noc zdá o profesorovi češtiny, kterého nenávidíte a který nenávidí Vás *TIRED*!!!

Očekávat?...nééé

22. listopadu 2006 v 22:10 | Hanka |  Novinky
Je lepší nic neočekávat a být pak překvapená..(myslím tím z veselé události)

Další články


Kam dál